Dřevo je jeden z nejstarších přírodních obnovitelných materiálů, který byl a stále je využíván jako stavební materiál ke stavbě nejen obydlí.
Využití dřeva pro stavební účely je známo už od počátků architektury a společně s vývojem lidstva se toto využití zdokonalovalo - od prvních primitivních obydlí (zástěny, chýše) přes srubové, nákolní a hrázděné stavby až do současné moderní architektury.
V roce 2012 byla výměra lesů podle informačního systému statistiky a reportingu přes 2 500 tis. hektarů, z toho vyplývá, že lesnatost je to přibližně 1/3 rozlohy státu.
Díky technickým vlastnostem jsme schopni rozlišit jeden druh od druhého, a podle kvalitativních rozdílů můžeme jednotlivé druhy třídit a proto je důležité některé tyto vlastnosti dřeva znát.
Dřevo je anizotropní materiál, což znamená, že v různých směrech, má různé vlastnosti.
Pevnost dřeva je charakterizovaná jako odolnost dřeva vůči jeho porušení a je závislá na kvalitě dřeva. Kvalitu dřeva ovlivňuje struktura, skladba vláken, hustota i vlhkost.
Pro stavební praxi se rozděluje pevnost na pevnost kolmo na vlákna a pevnost rovnoběžně s vlákny. A jak bylo již řečeno různé směry, různé vlastnosti. Pevnost dřeva rovnoběžně s vlákny je v tlaku a tahu mnohonásobně větší než pevnost kolmo na vlákna.
Tvrdost dřeva ovlivňuje hustota dřevních vláken a jeho anatomická skladba. Čím větší hustota a kompaktnost dřevních vláken, tím tvrdší dřevo. Tvrdé dřevo má u nás například dub, akát, habr.
Rostoucí strom krom dřevní hmoty, která tvoří jen 25 – 30 % z celkového objemu dřeva, obsahuje vodu a vzduch. Obsah vody se po pokácení stromu snižuje, a to až na přibližnou hodnotu 15 %, čímž samozřejmě klesá i hmotnost dřeva.
Vysychání dřeva je závislé na teplotě a vlhkosti okolního vzduchu. Klesá-li vlhkost dřeva pod 30%, dřeva tzv. pracuje, jelikož se vypařuje vázaná voda v buněčných blanách. Díky tomu dochází k sesychání, což má za následek tvarové změny dřeva.
Dřevo se vysouší na vlhkost, která je požadovaná pro zabudování. Pokud je vlhkost nižší než požadovaná, dřevo by nabíralo vlhkost okolního vzduchu a tím by zvětšovalo své rozměry, neboli bobtnalo by.
Tuto vlastnost dřeva ovlivňuje prostředí, a to kde strom vyrostl a kde je dřevo skladováno.
Životnost jehličnatého dřeva je v suchu okolo 200 až 1000 roků, ve vodě 60 až 100 let. Nejvíce trvanlivější dřevo má dub a to v suchém prostředí, ale i ve vodě, má životnost 600 až 1200 let.
Hořlavost dřeva, která je sice velká, ale na druhé straně pokud máme masivní profil, tak dřevo odolává. Při požáru je důležitý tvar, velikost a kvalita povrchu dřevěného prvku, například ohoblovaný povrch jde hůře zapálit než povrch drsný. Rychlost tepelné degradace neboli zuhelnění je 30 až 60 mm za hodiny do hloubky dřeva, takže pokud jsou prvky dostatečně dimenzované, tak jsou při skutečném požáru odolnější než např. ocelové, u kterých dochází ke ztrátě pevnosti při teplotě 400 °C až 450 °C. Vhodným ochranným prostředkem je pak navíc možné snížit hořlavost dřeva a významně také omezit rychlost šíření ohně po jeho povrchu, ale ani s ochranou se dřevo nikdy nestane naprosto nehořlavým a dlouhodobě odolným proti tepelnému namáhání.
Mezi další vlastnosti dřeva patří velmi dobrá opracovatelnost a snadná spojovatelnou. Ale také nevýhoda dřeva - náchylnost k napadání škůdců, kdy se dřevo stává vhodnou živnost půdou pro dřevokazné houby a hmyz, avšak i zde se dřevo může chránit a to za pomocí impregnačních prostředků.
Pokud dřevo, které je použito pro konstrukci stavby, je vystaveno podmínkách, které neohrožují jeho znehodnocení, může po mnoho generací plnit svoji funkci. Již při samotném návrhu stavby, je důležité mít na mysli ochranu dřeva a materiálů na jeho bázi.
Pokud je při samotném návrhu stavby a jejích detailů dbáno na správný návrh a provedení konstrukční ochrany, lze obecně i snížit nutnost použití chemické ochrany dřeva. Konstrukční návrh by především měl zabránit působení vlhkosti na dřevěné prvky v konstrukci, díky čemuž je předejito napadení biotickými činiteli a následnému znehodnocení dřevěných prvků.
Mezi jedny z hlavních zásad pro správný konstrukční návrh, při kterém je snaha zabránit působení zvýšené vlhkosti patří:
Konstrukční ochrana dřeva je důležitý faktor i z hlediska požární ochrany dřevěných prvků a to použitím nehořlavého materiálu pro obložení dřevěného prvku (například sádrokartonu, sádrokartonové desky, popřípadě omítky)
Přirozená trvanlivost dřeva, kdy dřevo odolává biotickým škůdcům, záleží na druhu dřeviny, ale také i na samotném výskytu v rámci jedné dřeviny (jádrové nebo bělové dřevo). Tam kde se předpokládá nedostačující přirozená trvanlivost, je třeba použít chemickou ochranu. Při chemické ochraně proniká ochranná látka v požadovaném množství a hloubky do dřeva a to podle druhu a třídy ohrožení biologickým napadením.
Pro chemickou ochranu dřeva se používají dva způsoby, a to beztlakový a tlakový. U beztlakového postupu se impregnační látka natírá, stříká nebo se nanáší máčením nebo difuzí. Zato u tlakového způsobu se látka do dřeva dostává v uzavíratelném impregnačním kotli a to pomocí rozdílu tlaků. Při tomto způsobu je již dřevo opracováno do finální podoby, proto při opravě povrchu na stavbě se impregnace musí obnovit.
Pro zvýšení požární odolnosti dřevěného prvku se používá nátěr anebo impregnace. Používá se látka, která zpomaluje hoření anebo látka, která urychluje vznik povrchové zhutnělé vrstvy pro ochranu zbytku průřezu.
