5.1. Difúzně uzavřená skladba stěny

Při řešení vlhkostního problému u druhého principu pomocí úplného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně uzavřenou obvodovou stěnu. Difúzně uzavřený systém, má na vnější straně stěna materiál, který má nízký difuzní odpor a nepropustí vodní páru – většinou tím je polystyren na OSB desce.

Zde je tedy důležité aby se vlhkost z vnitřního prostředí nedostala do konstrukce. Tento problém je vyřešen pomocí vložení vrstvy, která díky vysokému difuznímu odporu nepropustní vodní páru z interiéru do konstrukce stěny. Pára by v důsledku nízkých teplot mohla zkondenzovat. Tato vrstva je z materiálu, který má pro představu hodnotu faktoru difuzního odporu μ někde mezi hodnotami 600 až 900 a nazýváme ji parozábrana. Tuto hodnotu má většina PE fólií. Používá se polyetylenová (PE) anebo hliníková (Al) fólie. Hliníková fólie se vyznačuje vyšší pevností. U fólií je veliký problém s porušením, který nemusí být ani normálnímu oku patrný. Pro představu použití OSB desky, bez parotěsné folie v difúzně uzavřené konstrukci je nesmysl, protože vlhkost částečně propouští. Tato vlhkost by zůstala v konstrukci, protože by se přes fasádní polystyren nemohla dostat ven. Na bezchybné provedení parozábrany jsou při standardním návrhu stěny kladeny velmi vysoké nároky a tato parotěsnící vrstva musí spolehlivě plnit svoji funkci po celou dobu životnosti dřevostavby. Její skutečné provedení však není vždy bezchybné. Veškeré spoje musí být absolutně těsné, jinak by fólie neplnila svoji hlavní funkci a to zabránění prostupu vodní páry. Už při samotném návrhu skladby je důležité si tento faktor uvědomit, protože dost často se stane, že parozábrana je umístěna pod interiérovou desku, například pod sádrokarton. V tomto případě je téměř nemožné dosáhnout těsnosti kolem zásuvek a dalších instalačních zařízeních. Další problém se vyskytne v případě přidělání poliček, obrázků atd., kdy se fólie může porušit vrutem. Proto se doporučuje umístit parozábranu až pod interiérový rošt, který plní funkci prostoru pro instalace a nosnou funkci interiérové desky. Další výhoda použití dřevěného roštu je, že umožní pevné sevření styků fólie. Proto se doporučuje klást fólii tak, aby přesahy nebo-li spoje vycházeli na dřevěný rošt. Do takto vytvořené stěny lze ještě umístit izolaci, která však nebude chráněna parozábranou z důvodu absence difuze. Při dostatečném zaizolování dalších vrstev by měl rosný bod vycházet až za parozábranu.

Dále je důležité si uvědomit, že parozábrana musí být vedena bez přerušení okolo celého pláště budovy. Toto je potřeba si uvědomit již při návrhu a snažit se omezit různé prostupy parozábranu, např. prostupy nosníků, krokví. Zvláštní pozornost musí být zaměřena na připojení stropu k vnější zdi, protože parozábrana je přerušena nosní konstrukcí.

Výhody difúzně uzavřených konstrukcí:

• Vyzkoušený systém, který funguje.
• Zkušenosti firem s tímto systémem.
• Z hlediska použitých materiálů jsou levnější než konstrukce difúzně otevřené.

Nevýhody difúzně uzavřených konstrukcí:

• Vysoké požadavky na precizní výrobu i montáž dřevostavby.
• Vnitřní klima dřevostavby s poměrně nízkou vzdušnou vlhkostí.
• Potřeba centrálního větrání.
• Závislost systému na vrstvě parozábrany, která může být nesprávným užíváním stavby porušena.

Tento typ obvodových stěn se poslední dobou realizuje méně často, protože je časově náročnější na výstavbu a hlavně se dost často setkáváme s chybami při provádění velmi důležité parozábrany. Obecně ale lze říci, že precizně provedená difúzně uzavřená dřevostavba se správně vyřešenými konstrukčními detaily (napojení rohů, stropů, střechy atd.) a uživatelem, který ví, jak řešit případné dodatečné zásahy do konstrukce, funguje velmi dobře.

5.2. Difúzně otevřená skladba stěny

Při řešení vlhkostního problému u třetího principu pomocí částečného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně otevřenou obvodovou stěnu. Je to modernější způsob, při kterém se lehce porušitelná fólie nahrazuje jistějším řešením, a to tzv. parobrzdou, kterou bývá často například OSB deska anebo sádrovláknitá deska se zvýšeným difuzním odporem určené pro tyto účely. OSB deska je sice vzduchotěsná, ale není parotěsná (prostup vlhkostí je asi 10x větší než u parotěsné folie).

V tomto principu je volba takové sestavy konstrukčních materiálových vrstev, kde směrem z interiéru do exteriéru difuzní odpor materiálů klesá. Žádný z těchto materiálů nesmí mít větší difuzní odpor než parobrzda. Jestliže použijeme OSB desku, je důležité zjistit její přesnou hodnotu difuzního odporu, v nejhorším případě kolem hodnoty 200. Kvůli nižší hodnotě faktoru difuzního odporu a drobným štěrbinkám u OSB desek, je lepší využívat desky přinejmenším o tloušťce 15 cm. Z tohoto vyplývá, že ostatní materiály ve skladbě musejí mít hodnotu nižší. Proto se nesmí použít polystyren ani akrylátová omítka.

 To u konstrukce obvodových stěn, uzavřených tenkovrstvými omítkami, ovšem splnit nelze. Proto vyžaduji tyto konstrukce podrobnější návrh a následně experimentální ověření své funkce. Při realizaci difúzně otevřených konstrukcí je potom nutné důsledně zachovat jak přesnou materiálovou specifikaci, tak tloušťky, řazení a vzájemná napojení jednotlivých vrstev. Při použití OSB desek, je velmi důležité správně vyřešit jejich styky a následné ošetření styků. Jedná se buď prolepování anebo přelepování styků. U obou variantách musí být použit materiál, který vykazuje parotěsnící funkci. Pokud je možné, doporučuje se kombinace obou principů z důvodu vyloučení chyb.

Samotná realizace těchto „otevřených“ konstrukcí je přímo spojena s novými materiály, které přinášejí do oblasti dřevostaveb novou kvalitu a pohodlí. Materiály, které můžeme do takovéto konstrukce použít, musejí mít otevřenou pórovitost, která umožňuje transport plynů a par. Zároveň nám umožňuje správné vyrovnání nasyceného suchého vzduchu s vodní parou jako je v našem okolí. Stavba tak díky těmto novým materiálům a jejich správné montáži může „dýchat“ a přitom si zachovává svoji vysokou tepelnou izolaci. Tyto materiály se v konstrukci objevili v zahraničí před zhruba 15-20 lety, což je dáno především novými materiály a vývojem technologií takové materiály vyrobit. Hlavní podíl na možnosti vyvinout difúzně otevřenou skladbu stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva používané z vnější strany konstrukce jako venkovní izolace stěn společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo dřevěným obkladem. Vynikajícím materiálem je pro exteriérovou aplikaci izolace - deska z dřevěných vláken, která je dostatečně difúzně otevřená, tuhá (např. proti mechanickému poškození) a přitom má znamenité tepelně izolační vlastnosti.

Materiály, které můžeme do takovéto konstrukce použít, musejí mít otevřenou pórovitost, která umožňuje transport plynů a par. Zároveň nám umožňuje správné vyrovnání nasyceného suchého vzduchu s vodní parou jako je v našem okolí.

Stavba difúzně otevřených konstrukcí, tak oproti jiným systémům vyžaduje absolutní stavebně technologickou kázeň. Tím je zároveň i zaručena kvalita provedení stavby v maximální míře již při sestavování jednotlivých prvků a dílů.

Výhody difúzně otevřených konstrukcí:

• Putující vlhkost nevyhovuje plísním, houbám a různým mikroorganismům a zlepšuje tak kvalitu vnitřního ovzduší.
• Vnitřní klima s poměrně nízkou vlhkostí.
• Autoregulace vlhkosti vnitřního prostředí, ke které dochází uvnitř obvodových stěn.
• Používané materiály do difúzně otevřených konstrukcí jsou zdravotně a ekologicky nezávadné. Používají se izolace z dřevěných vláken, ovčí vlny či konopí. Díky použitým materiálům jsou tyto konstrukce šetrné k životnímu prostředí a napomáhají k vytvoření zdravého prostředí uvnitř objektu.

Nevýhody difúzně otevřených konstrukcí:

• Zvětšení nákladů na metr čtvereční obvodových stěn. Orientačně se uvažuje 15 - 20 % dražší stavba.
• V podstatě „novinka“ na trhu a mnohé firmy a projektanti nemají s jejich realizací dostatek zkušeností.
• V důsledku malých zkušeností jsou použity nevhodné materiály s nesprávným difúzním odporem a metody.
• Zhodnocení míry kondenzace ve skladbě na nosný systém.